Jak je to se stářím divadelních bálů?

Pradědeček našich bálů se narodil 28. ledna 1894. To se v tehdejších Polehradicích konal bál českých vlastenců, který poctil svojí návštěvou slavný malíř Alfons Mucha společně se svými přáteli, bratry Mrštíky.

Reklamy

2 komentáře: „Jak je to se stářím divadelních bálů?“

    1. Článek je otištěn v naší knize Divadlo, naše láska:
      Nejen divadlo, ale také bály mají v Boleradicích stoletou tradicí. Svědčí o tom článek z Lidových novin z roku 1994 pod názvem S Alfonsem Muchou na zábavě (Na Moravě před sto lety):

      Slavný český malíř světového jména Alfons Mucha nežil vydatným spole-čenským životem výhradně v největšich městech Evropy a Ameriky, ale rád poctil svou přítomností i zábavní podniky v poněkud prostším prostředí.
      Tak před sto lety – přesně v neděli 28.1.1894 – zavítal na bál českých vlastenců v malé jihomoravské obci Boleradice. Ty se tehdy ovšem ještě oficiálně nazývaly Polehradicemi.
      Přímý účastník slavnosti a zároveň zpravodaj Lidových novin, který tuto událost vylíčil na jejich stránkách, nadšeně vzpomínal, že se stal svědkem „vzácné zábavy dokazující, k jaké výši společenského života dopnouti se může společnost, byť i malého městečka, ve kterém panuje svornost a vzájemná láska“. Boleradická merenda byla pořádána zásluhou tamního faráře F. Toufara, o kterém i zpravodaj v té době výrazně protiklerikálních Lidovek s uznáním napsal, že je to duchovní, k jakému si moravský venkov může oprávněně blahopřát. Zábavy v Boleradicích měly už tehdy dobrý zvuk v širokém okolí, a dokonce prý mohly být směle nazývány akademiemi, neboť-podle slov zpravodaje – s tak pečlivě sestaveným programem a tak „bezúhonným“, vskutku uměleckým provedením nebylo běžné se setkat ani na obdobných podnicích v mnohem větších městech. Byla to prý radost pro oko – vidět zdejší početný sbor hochů a dívek, jak s nadšením a chutí zpívají za řízení samotného pana faráře Toufara. Však také obecenstvo, které se zde sešlo z celého okolí, odměňovalo každé číslo jejich vystoupení bouřlivým potleskem a hlasitě se dožadovalo opakování.
      Byla zde velmi početně zastoupena česká společnost z okresního města Hustopeče, v jejímž středu přítomní s radostí zaznamenali vedle redaktora Kubra a pana okresního komisaře s chotí právě zmíněného malíře Alfonse Muchu. Ten byl již tehdy označován za slovutného, přestože mu v té době bylo teprve 33 let a největší úspěchy měl teprve před sebou. Avšak Alfons Mucha zde nebyl jedinou ozdobou z uměleckého světa: z nedalekých Divák totiž přišel nejen důstojný pan rada a pan revírník, ale také oba bratři Mrš- tíkové, Alois a Vilém, kteří právě v Divákách napsali svá stěžejní díla včetně nedávno dokončené tragédie Maryša. Na slavnosti však byly četně zastoupeny i blízké Klobouky, stejně jako Morkůvky, Bojanovice a Pavlovice.
      Z programu byl oceňován zvláště zdařilý sextet z Prodané nevěsty, který byl dokonce opakován „ku všeobecně projevenému přání“, stejně jako písně Prevozníček a Válečná od Pavla Křížkovského. K celkovému odlehčení at-mosféry nepochybně přispělo komické duo s doprovodem harmonia a žertovný výstup s názvem Poprvé u fotografa. Neméně se líbily deklamace a poté celá akademie vyvrcholila obvyklým tancem. Jak zdůraznil ¡zpravodaj Lidových novin, zábava byla srdečná a veselá. Zvláštní pochvalu si zasloužila především boleradická chasa, a to za pohostinnou péči a starostlivost, s jakou se věnovala hostům. Vyzdviženy byly samozřejmě i zásluhy vzorné obsluhy v hostinci, která výrazně přispěla k udržení dobrého rozmaru všech přítomných.

      Vraťme se však ještě k Alfonsi Muchovi. Jak o něm napsal jeho syn Jiří Mi i cha v rozsáhlé monografii, Alfons Mucha byl v té době již značně oblíben i v samotné Paříži, kde se jeho popularita projevila v souvislosti se zvykem tradice bálů tamějších umělců v roce 1893. Ti do té doby neměli žádnou vlastní zábavu, a když pak studenti pařížské umělecké školy svolali veřejnou schůzi, na kterou pozvali i obyvatele Latinské čtvrti a Montmartru, aby jim předložili své návrhy, právě Mucha na ní nejvíce řečnil. Podněcoval a radil, až se názory sjednotily a bylo rozhodnuto, že příslušníci čtyř uměleckých cechů – malířství, sochařství, architektury a literatury – budou pravidelně každý rok pořádal svůj ples. Ten také v roce 1893 uspořádali, kde jinde než na Montmartru ve slavném Moulin Rouge. Avšak tato událost měla dramatické dozvuky došlo k soudnímu procesu, při kterém někteří svědci tvrdili, že se na plese děly věci ohrožující veřejnou mravnost. Vše vyvrcholilo studentskými bouřemi, které ovšem byly krvavě potlačeny. Alfons Mucha v té době vážně onemocněl a do moravských Hustopečí se přijel zotavit. A jak potvrzuje jeho účast na boleradickém bále v lednu roku 1894, podařilo se mu to rychle.

      (Karel Altman)

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s